Proškrtaná PŘEDSEVZETÍ

Tak jsem si slíbila, že si dám na silvestra poslední kousky cukroví...

Nooo, tak teda prvního. A vždyť je ten víkend, tak si ho povolím ještě do neděle, ale pak už ne!

Přijde mi to roztomilý a zároveň vím, že sama sebe neoklamu. Už se znám. Vím, že jakmile se "zabejčím" a pro něco rozhodnu, nepotřebuju k tomu ani první den v roce, ani první den v měsíci nebo v týdnu. Začnu klidně ve čtvrtek, protože to prostě chci dokázat a zároveň se v daný moment cítím dostatečně fyzicky i psychicky silná.

Letošní začátek roku je ale jiný. Vánoce byly jiné, stejně jako podzim, léto i jaro. Mnozí z nás neprožívali o svátcích pohodu, netrávili čas s rodinou, jak si přáli a pokud byli nemocní, tak je ani to jídlo nezajímalo. O lidech, kteří pečovali o nemocné nebo mají díky pandemii málo a nebo naopak příliš moc práce, nemluvě...

Myslím, že předsevzetí můžou být úžasným hnacím motorem, ale zároveň nečekaným tlakem a důvodem ke zklamání. Tak co na to jít letos s rozvahou a neklást na sebe větší stres než můžeme unést? Třeba i protentokrát svůj seznam předsevzetí proškrtat s přihlédnutím k obavám a omezením, která jsme celý tento rok prožívali.

A až budete plni duševních i fyzických sil, odhodlaní v něčem se třeba zlepšit, věřím, že se vám podaří svůj cíl splnit. A žádné trápení, když to třeba nebude hned teď v lednu, ale až nadejde ten správný čas. Moc moc vás zdravím a držím každému z nás své čtyři palce!

PS: K tomu cukroví - včera nám konečně došlo, takže budu cukr v krvi dohánět jinak. Datlí a fíků máme naštěstí ještě tunu :-D