Sečteno - podtrženo

Když je dnes to vysvědčení, mám chuť si udělat takové "sečteno - podtrženo" za rok 2022 i já. Vlastně nejde jen o knihu...

Šárí ve středu nastoupila do školky (zdá se, že úspěšně - zatím je z ní nadšená), Míša dneska přinese domů "samý" , knížka si pomalu dožívá svým tempem a já se chystám do práce.

To bude trošku větší změna! Ale těším se. Bylo fajn se nedávno potkat s kolegy, nakouknout do kanceláře a nasát maličko té dřívější pracovní atmosféry.

Jo, je jasný, že první měsíce budou "jízda" - skloubit rodinu, práci, rýmičky atd.
Ale mám to štěstí, že se mi v práci snaží vyjít maximálně vstříc a zároveň jsem mohla být (s velkou podporou manžela!) na rodičovské dovolené tak dlouho, jak jsem "mateřsky" potřebovala. A tak S MNĚ VLASTNÍ NAIVITOU neočekávám změnu v podobě studeného vichru z hor, ale svěžího jarního vánku.

Koukla jsem dnes ráno do skříně na malou hromádku knih a hlavou mi proběhlo, jak ohromně jsem vděčná, že se to všechno událo takhle.
Já vím, píšu to už po stý, ale když se ohlídnu... Mohli jsme nad tou strašlivou "bolestí" mávnout rukou, mohli se snažit zapomenout, "deník" schovat do šuplíku, kde by ho časem přikryl prach... ale deník/kniha vyšla, vy jste s námi upřímně a otevřeně sdíleli vaše i naše pocity a vzniklo něco, co už nikdo neodpáře. Tečka!

Zkrátka:
Děkujeme, že my.
Děkujeme, že i VY.
Ještě jednou díky, že s vaší pomocí je kniha na světě a inspiruje. NAPLNILI JSTE MŮJ ŽIVOT, ani si možná sama nedokážu uvědomit jak.

PS: Neříkám, že už o mně neuslyšíte. To zrovna!!! :-) Ale asi už né tak často a pravidelně, jako doposud.

Tak se opatrujte, kamarádi.
S láskou, úctou a pokorou vaše Kristý