Světlo na konci tunelu

Tohle prostě musím zapsat. Teď hned! a zachytit momentální geniální pocit, že knížka, kterou jsem právě dočetla je přesně tou, co se ke mně měla dostat. Jak by řekla Šárinka: "Yesss!"

Knížka SVĚTLO NA KONCI TUNELU (už jsem vám ji ukazovala na sociálních sítích) mě vystřelila snad až na Měsíc... přístupem dr. Rossové, osobními příběhy a uvědoměním, jak moc je třeba se naučit mluvit o smrti i tzv. ODVALOVAT BALVANY - svý nevyřešený problémy.

Naplnila mě takovým nadšením!!! Si tu zase soukromě srším, jak už dlooouho ne :-). Kéž část energie prolezla skrze sítě k vám.

Hmm, vím, že za čas naskočím z rodičovský zpět do pracovního procesu, ruchu, stresu, kolotoče. Těším se na něj!... Ale tenhle otřes je fakt síla. Snad se k tématu SMRTI, ODCHÁZENÍ a VYROVNÁNÍ jednou vrátím, budu se v téhle oblasti dál rozvíjet a možná i pomáhat. Jéeee, jdu spát, jsem si tu kapku odložila svý myšlenky.

Jen vám zas po čase musím říct, jak je fajn, že je s váma můžu sdílet, že čtete tyhle řádky, hm? Děkuju. Vážím si toho.

Tak moc moc přeju, ať každý z vás pocity naplnění, nasměrování, odhodlání - vím já čeho všeho ještě??, znáte a zažíváte a máte se prostě nejlíp jak je to jen možný.

PS: Elisabeth Kübler-Rossová vložila na závěr knihy dopis, který namalovala devítiletému kloučkovi s rakovinou. Položil jí tři dojemné a zároveň přímé otázky:

Co je to život?

Co je to smrt?

A proč musí umírat i děti?

S láskou a úctou vaše Kristý

Děkujeme, že MY.

Děkujeme, že i VY.

Děkuju, že díky vám a knize tyhle pocity mám a vnímám

#Inspirace##Kniha##SvetloNaKonciTunelu##ElisabethKublerRoss##DekujemeZeMy